Marihuana

Účinky v případě kouření se dostavují v řádech sekund či minut. Nízké dávky vedou k navození klidu a vzrůstajícího pocitu dobré pohody, doprovázené jakýmsi stavem zasněného uvolňování, velkou žízní (slangově 'sušák'), a pocitem hladu, zejména chuti na sladké. Změny ve smyslovém vnímání, živější vnímání zrakových, sluchových, čichových, hmatových a chuťových vjemů mohou být doprovázeny pronikavými změnami ve způsobu myšlení a jeho vyjadřování, často se dostavuje přeceňování časových úseků. Velmi se prohlubuje i prožitek z hudby. Při vyšších dávkách nastupuje takzvaná „vysmátost“, kdy se uživatel směje všemu a sám vlastně neví proč. Někdy tyto záchvaty mohou trvat i desítky minut a nedají se zastavit. Po stavu euforie nastává stav, kdy člověk nemyslí vůbec na nic a jen kouká do prázdna nebo se mu chce spát. Uživatelé tento stav popisují jako velice příjemnou relaxaci, avšak chroničtí uživatelé jej nemusí vnímat. V některých případech, zvláště u začínajících kuřáků marihuany, se mohou projevit nepříjemné stavy a pocity jako například snížená citlivost končetin, zkreslení vidění a pocit že čas plyne několikanásobně pomaleji (kombinace všech tří dohromady navozuje pocit, že vaše tělo chodí samo od sebe, stále na jednom místě a několik minut). Při vyšších dávkách se může objevit takzvaná tikavost svalů, pocit, že vás tlačí svaly (což může vést ke špatné náladě) nebo pocit necitlivosti pokožky, popřípadě pocit tepla. V případě, že se marihuana jí, nastupuje účinek později (hodina i více) a efekt trvá déle (dvanáct hodin i více). U dlouhodobých uživatelů je stav poklidnější a mizí vysmátost.

Kromě rekreačního užívání je konopí často využíváno i pro své terapeutické efekty, které zahrnují léčení a mírnění nepříjemných symptomů u řady onemocnění nebo zmírnění vedlejších účinků řady léčiv, především antikancerální chemoterapie a léčebného ozařování nádorů. Marihuana je prokazatelně: sedativum, superfaciální neuroleptikum, antiemetikum, spasmolytikum, bronchospasmolytikum, kardiokorigens. Mezi nepříjemné symptomy, které jsou různé konopné preparáty schopny zmírnit, patří nechutenství, nutkání ke zvracení, deprese, křeče, bolesti kloubů a páteře, alergie a některé psychotické stavy. Dále potlačuje symptomy např. Parkinsonovy choroby, Alzheimerova syndromu, roztroušené sklerózy, tachykardie, anginy pectoris, migrény, insomnie, katalepsie, maniodeprese, epilepsie, dystonie, anorexie, glaukomu. V posledních letech se úspěšně používá pro léčbu takřka všech druhů rakoviny. Léčení konopím je důležité i při nerovnováze endogenního canabinoidního systému v humánní i veterinární medicíně. Konopí má antibakteriální, fungicidní a virostatické účinky. K medicinálním účelům ovšem nejde marihuanu kouřit, neboť při tomto způsobu požití se 97% účinných látek spálí. K léčení se používá především jako konopný výtažek, více známý jako hašový olej perorálně nebo sublinguální spray, protože se dobře vstřebávají přes ústní sliznici. Dají se vyrábět i rektální čípky, kanabinoidy se vstřebávají i sliznicí konečníku. Pro mnoho onemocnění a potlačení symptomů se používá i přímé vdechování odpařované marihuany, tzv. vaporizace. Pro léčebné účely se používá marihuana s co nejvyšším obsahem THC (až 20%) a doprovodných látek. Nejlepší výsledky se dosahují při použití prošlechtěných variet a subvariet Cannabis indica. Evropskou Unií povolené odrůdy technického konopí (týká se i ČR od roku 1999) Cannabis sativa, nemají pro léčení prakticky žádný význam kvůli nízkému obsahu THC - do 0,3%. Pro výrobu léků je nutný obsah THC minimálně 8 %.

U lidí, kteří neumí kouřit (většinou lidé, kteří zkouší marihuanu poprvé) droga vyvolává pouze slabý účinek, popřípadě ho nevyvolává vůbec. Kouření zvyšuje riziko bronchitidy a jiných plicních onemocnění. Pravidelní uživatelé bývají apatičtí a letargičtí, zanedbávají svou práci i osobní vztahy.[zdroj?] Nebylo zatím jednoznačně prokázáno, zda výskyt psychických poruch – např. paranoie nebo schizofrenie – souvisí bezprostředně s užíváním konopí, nebo naopak zda jedinci se sklony k psychickým poruchám, např. kvůli genetické podmíněnosti a dědičnosti, vyhledávají konopí kvůli možným psychoterapeutickým či psychosomatickým účinkům. Účinky u jednotlivých uživatelů či pacientů se ovšem obrovsky liší a škála důsledků užívání u nemocných se pohybuje od rozvoje choroby, přes zmírnění bolestí nebo příznaků postupující psychické nemoci, až po vyléčení. Zvyšuje a následně snižuje krevní tlak a zvyšuje tepovou frekvenci srdce. Existuje teorie, podle kterých u mužů snižuje plodnost nebo, že užívání marihuany může mít vliv na inteligenci či jiné epigenetické faktory u potomstva. Metabolické produkty rozkladu účinných látek obsažených v konopí, zejména THC, se z těla vylučují jen velmi pomalu, mají tendenci se ukládat v lidském organismu, zvláště v tukové tkáni dlouhou dobu. V moči je detekovatelný, v závislosti na typu metabolismu jedince, obvykle 13-30 dnů. Ve slinách a potu je detekovatelný do 24 hodin a ve vlasech až po dobu 90 dnů. U jednorázového použití marihuany jsou detekce v těle kratší, než u opakovaného užívání.[2][3][4] Uživatelé mají často hyperemii spojivek (zarudlé oči) a vyskytuje se i mírné koktání či zadrhávání při mluvení. Ročně zemřou na následky užívaní marihuany v průměru jen 2 lidi celosvětově (podle jiných zdrojů však nezemře nikdo [5]), naopak alkohol a cigarety zabijí ročně až 150 tisíc lidí - a to jen ve Velké Británii.[6] Riziko úmrtí v důsledku kouření marihuany je proto téměř nulové.