kokain

Kokain se snadno vstřebává skrz sliznici (např. nosní sliznici či sliznici trávicího traktu), ale je možné ho aplikovat i nitrožilně.[5] Nejrozšířenějším způsobem aplikace je šňupání kokain hydrochloridu, může být užit i perorálně, případně jej lze vetřít i do jiných sliznic (dásně, konečník). Nitrožilní aplikace roztoku je méně obvyklá. Pro ni je příznačný velmi rychlý nástup účinků (vrchol nastává průměrně po 3 minutách od aplikace).

Hydrochloridovou sůl kokainu nelze kouřit, k tomuto účelu proto bývá používána jeho volná báze zvaná crack. Nejlevněji lze crack připravit tepelnou úpravou po naředění alkalickým činidlem, nejčastěji sodou. K aplikaci cracku kouřením je poté zpravidla užívána skleněná trubička či baňka o vnitřním průřezu asi 6 mm, popř. alobal.

Nejstarším, tradičním způsobem aplikace je žvýkání kokových listů, přičemž dochází k postupnému uvolňování šťáv obsahujících požadovanou látku. Koka je navíc zdrojem různých minerálů a vitaminů. Navíc v listech keře není dostatečné množství kokainu aby pouhé žvýkání, či pití kokové čaje (mate de coca) vyvolávalo podobnou intoxikaci jako při užívání izolovaného alkaloidu. V těchto nízkých, pomalu účinkujících množstvích kokain potlačuje únavu, hlad a žízeň, mírně pozvedá náladu, tiší bolest, popř. je užíván jako afrodiziakum.

kokain připravení ke šnupání 

Okamžité účinky[editovat]

S prvním užitím kokainu se mohou dostavit spíše nepříjemné účinky jako pocit srdeční slabosti, palpitace, závrať, bledost, nervozita, pocení, s dalšími dávkami již navozuje euforii, pocit radosti, vzrušení a veselosti, zvýšené sebevědomí, sebejistotu, rozhodnost až přeceňování vlastních sil, odpadá únava i pocit hladu, roste krevní tlak, zrychluje se tep, dech, je přítomna dilatace zornic. Kokain může u dlouhodobých uživatelů vyvolávat i příjemné iluze a pseudohalucinace. Někteří přirovnávají působení kokainu k silné kávě, jiní udávají pocit intenzivního rozjasnění mysli. Žádaným účinkem je ztráta zábran, povzbuzení libida, touha po pohybu i zvýšené pracovní nasazení. Pozitivní vliv na sebedůvěru uživatele může vygradovat až v egocentrismus a agresivitu. Ve větších dávkách se může objevit úzkost, podrážděnost, útočnost, pocit rychlého až nepravidelného bušení srdce, bolesti na hrudi, pobolívání hlavy, pocení, třes, nevolnost, zvracení, průjem, obtíže se soustředěním, podezíravost až paranoia. U kokainu existuje jen úzké rozmezí mezi stavem lehké intoxikace a těžkou otravou.

Vzhledem k tomu, že kokain je kardiotoxická látka, existuje riziko tzv. kokainového šoku i při nízkých dávkách, obzvláště u různě indisponovaných jedinců. Droga může indukovat různé arytmie, od víceméně neškodných extrasystol, přes supraventrikulární tachykardii, až po komorové arytmie a následné kardiovaskulární selhání. Kokain podněcuje stažení cév a může způsobit až vazospasmus (cévní křeč), ta může být v krajních případech původcem infarktu myokardu nebo mrtvice.

Působení kokainu setrvává od třiceti minut do dvou hodin od podání. Tato doba se odvíjí od dávkování, koncentraci drogy a způsobu aplikace. Příčinou jeho krátkodobého účinku (pro srovnání, pervitin účinkuje 9 až 24 hodin) je jeho struktura esteru, proto je kokain v organismu poměrně rychle metabolizován.

Kokainovník pravý (koka pravá), zdroj přírodního kokainu

Otrava

Pro předávkování kokainem je typická vysoká hypertenze s hrozbou krvácení do mozku, či plic, nebo naopak těžká hypotenze; tachykardie, tachyarytmie, hyperventilace, třesavka, agitovanost, zmatenost, pocit silného strachu nebo slepá zuřivost, sluchové, zrakové, či hmatové halucinace, delirium nebo bezvědomí. Tep se stává příliš rychlým nebo pomalým, silným nebo naopak slabým. Stoupá i tělesná teplota, výrazné přehřátí je však na rozdíl od amfetaminů méně časté. Rovněž mohou propuknout epileptické křeče. Příčinou smrti bývá obvykle kolaps dechového centra, selhání srdce nebo krvácení do mozku.

Dlouhodobé účinky

Častí uživatelé kokainu nosní cestou mívají problémy s krvácením z nosu a s ucpanými nosními cestami. V některých případech dochází až k poškození tkáně, ke vzniku nosních boláků a v extrémních případech až k perforaci nosní přepážky. K dalším dlouhodobým účinkům patří bolest hlavy, poškození svaloviny včetně té srdeční, poškození vnitřních orgánů nebo očí (glaukom). Objevují se i různé neurologické poruchy včetně psychózy, ta však obvykle odezní po vysazení drogy.

Historie využití